Rok: 2016
Termín akce: 12.5. - 15.5.2016
Motocykl: Harley-Davidson Dyna
Délka trasy:  3380 km
Poplatky: Rakousko - dálniční známka 10-ti denní 5,10 Euro, A13 Brenner 9 Euro, Itálie - Vipiteno Sterzing sjezd z dálnice Siena cena 33,20 Euro (A22 na Modena, A1 Firenze, RA3 Siena) Grosseto - Civitavecchia 0,70 Euro, Španělsko dálnice cca 10 euro. (uvedené ceny jsou v jednom směru)
Plán trasy: Praha, Plzeň (D5, A6)

směr Regensburg, Mnichov (A93, A9, A99), Kufstein (A8, A93), Innsbruck (A12), Brenner (A13), Vipiteno Sterzing, Bolzano, Trento, Verona, Mantova (A22), Modena, Bologna, Firenze (A1, A1var), Siena (RA3), Grosseto (SS223), Civitavecchia (SS1, A12). Trajekt Civitavecchia - Sardinie - Barcelona. Španělsko - Barcelona, el Vedrell (C-32), Albyniana, Reus (AP-7), Alcañiz (N-420, N-232).

Cesta zpět: Alcañiz, Monroyo, Morella, Vinaròs (N-232), Peñíscola (N-340), Calafell (N-340), Barcelona (C-31, C-32). Trajekt Civitavecchia - Sardinie - Barcelona. Civitavecchia, Grosseto (A12, SS1), San Lorenzo a Merse (SS223), Siena (RA3), Firenze, Bologna, Modena (A1, A1var), Mantova, Verona, Trento, Bolzano, Vipiteno Sterzing (A22), Brenner (A13), Innsbruck (A12), Kufstein (A93, A8), Oberaudorf, Mnichov, Regensburg (A99, A9, A93), Plzeň, Praha (A6, D5).

Realita: Až na pár drobností, protože jsme se chtěli hlavně ve Španělsku projet a podívat se jak na hory, tak k moři se v celku všechno dařilo. V podstatě nejhorší byl trajekt, protože tyto trajekty se nedají vůbec srovnat s trajekty ve Skandinávii a ani s trajekty co jezdí na druhé straně Itálie směr Řecko apod. To že to vyjede se zpožděním, se čeká. To, že potkáte mechaniky během plavby čerstvě polité od oleje s výrazem, že se jim něco nedaří opravit už vás ani nepřekvapuje, ale že trajekt místo ve 22:15 vyjede už ve 20:30 a stihnete ho jen náhodou, už by úplně samozřejmé být nemělo. Ale k tomu se dostaneme.
Předem jsme měli zařízený lístky na trajekt, protože jak už jsme se několikrát přesvědčili, cenově to vyjde líp. Tuhle cestu jsme zvolili hlavně proto, že cesta vychází levněji než se táhnout přes celou Francii. Uvažovali jsme taky nad tím, jestli nejet přes jižní část Francie, ale nakonec to dopadlo takhle. Takže Monako a Saint-Tropez někdy příště.

Etapa 1. Německo, Rakousko a Itálie
Cestu z Prahy až do italského přístavu Civitavecchia jsme rozdělili na 2 etapy. První část byla cca 650 km. Plán bylo přejet Německo, Rakousko a někde v Itálii za Brennerem přespat. Cesta přes Německo docela šla a v místech kde probíhaly rekonstrukce dálničních úseků, jsme projeli v celku svižně. Samozřejmě asi největší provoz byl kolem Mnichova, ale jak se pak sjede s frekventované A8 na A93 směr Kufstein a Innsbruck provoz je minimální. Silnice v tomhle úseku moc neutíká, ale je na co koukat. Začínající alpské kopce jsou parádní. Na A13 na mostě přes řeku Sill nás to málem sfouklo a začalo se i ochlazovat. Natankovali jsme a připravili se na nejchladnější část úseku. Počasí v horách a zvlášť tady v tomto koutě kolem Brenneru je dost nevyspitatelné. Nepršelo jen tak mžilo a teplota šla rapidně dolů. Po zaplacení mýta (9 Euro motocykl) jsme v Brenneru sjeli z dálnice na SS12 do italského městečka Vipiteno-Sterzing, kde jsme měli zamluvené ubytovaní v horských stráních. Po kilometrech strávených na dálnici to byla radost projet se po úzkých silnicích plných zatáček, stoupání a klesání.

Etapa 2. Itálie
Další den ráno nás čekal průjezd Itálií, cca 700km. Počasí bylo bohužel deštivé a ne moc teplé. Sjeli jsme do centra Vipitena a přes mýtnou bránu najeli na A22 směr Modena. Provoz docela šel, kamiony nemá cenu počítat. Drobný déšť trval až k Veroně, kde už se pomalu začínalo dělat slunečno. A22 je pěkná dálnice a sem tam je vidět na kopcích nějaký ten hrad. U benzínek je dobré si dát pozor na stojany Self (samoobsluha) a Servito, kde vám tankuje obsluha. Někdy i nemusí, ale benzín se někde liší i o 40 centů na litr.
Před Modenou jsme sjeli na A1 (Autostrada A1 nebo Autostrada del Sole). Tato dálnice je hlavní tah na Řím. Zajímavé je, že je to jedna z nejdelších dálnic Evropy (760 km) a spojuje Milán a Neapol. Stavět se začala v roce 1957, první část byla otevřena v roce 1964 a celá dostavěná byla až v roce 1988. Úsek, který jsme projížděli, má 4 pruhy v každém směru a je na ní dost velký provoz. Jízda na motocyklu je tak trochu za trest. Další zajímavostí je, že několik kilometrů za Bolognou se rozdvojuje a můžete si vybrat, jestli pojedete po původní A1, která se tady jmenuje Panoramico nebo po A1var (Variante di Valico, délka 37 km), na které je více tunelů a je novější (otevření 12/2015).
U Firenze jsme sjeli z dálnice, zaplatili mýto 33,20 Euro (motocykl) a nejeli na RA3 (Raccordo Autostradale Firenze-Siena). RA3 je dost děravá a v některých úsecích je prováděna rekonstrukce. Ale nejkrásnější úsek jsme měli teprve před sebou, ze Sieny po SS223 nádherným Toskánským údolím na Grosseto. V této části už sice začala modernizace, ale v celém úseku je to opravdu nádhera. Počasí nám přálo a provoz byl v pohodě.
Za Grossetem jsme sjeli na SS1, která vede z Livorna na Řím. Je to taková podivná komunikace, některé úseky jsou dva pruhy, a přestože je pobřežní, moře je vidět minimálně. Pár kilometrů před sjezdem na Civitavecchia se napojíte na zbrusu novou A12, kde je samozřejmě nutné zaplatit. Za těch pár kilometrů asi 0,70 Euro. Pak už se jen sjede přímo do přístavu, kde už na nás čekala druhá partička a čekali jsme na nalodění.

Trajekt Civitavecchia - Barcelona (Grimaldi Lines) odjezd 22:15 - příjezd 18:15. Odbavení je 90 min před odjezdem. Doporučujeme přijet včas!
Počítejte určitě s tím, že to může mít víc jak hodinu zpoždění. Trajekt má zastávku na Sardinii. Motocykly určitě kurtujte a min na 3 body. Kurty jsou na lodi, ale když si vezmete svoje, nic se nestane. Bylo nám řečeno, že si to nemáme kurtovat, ale loď už dávno pluje a oni ještě nemají ani půlku, takže je lepší nečekat a přikurtovat si to. Osvědčila se rychlost a kurty např. za padáky ve spodní časti. Taky pozor čerstvě spláchnutá podlaha mořskou vodou s trochou oleje, klouže!