Lístky na trajekt se vyzvednou u příslušného okénka dané společnosti po odevzdání voucheru. V Civitavecchii se musí zajít do hlavní budovy společnosti Grimaldi Line. Tam byla hlava na hlavě a hučelo to tam jak v nějaké obrovské školní jídelně. Důvod byl ten, že se s námi naloďovalo několik autobusů italských studentů. No nic to dáme.
Lístky dostanete dva, jeden na motocykl, druhý na osobu a zároveň tento lístek slouží jako klíč ke kajutě. Lístek na motocykl si načte při vjezdu pracovník společnosti. Na lístku na osobu je číslo kajuty. Může se stát, že místo čísla je tam „reception“. To znamená, že nejdříve na lodi najdete recepci a tam vyjedou lístky znovu už s číslem příslušné kajuty.

Samozřejmě pokud jste 4, máte 4 lístky.

Etapa 3. Trajekt
Plavba byla zahájena s cca 15 minutovým zpožděním ve 22:30 hodin. Moře bylo klidné, takže se jen trajekt klepal podle zvuku a hluku motorů. Po celé lodi se pohybovalo spousty dalších motorkářů a pak uřvaný skupinky studentů. Zjistili jsme kde co je, v nejvyšším patře na terase zjistili, že to dost fouká, dali jsme v baru pár piv a jeden po druhém odpadli do kajut.

V brzkých ranních hodinách to prý zastavovalo na Sardinii, já to nevím. Spánek v temné kajutě mi zdá se vyhovoval. Celý den na palubě je pak docela dlouhý. Možností není moc. Restaurace, bufet, bar, zmrzlinový koutek a malý krámek, kde mají jen sušenky, čokoládu a oblečení. Nejvíce času člověk tráví poleháváním u baru na terasu v zákrytu větru. Trochu poprchávalo, ale čím víc jsme se blížili k břehům Španělska, tak se počasí vyjasňovalo. Ceny jsou samozřejmě na trajektu trochu vyšší, někdo měl koupený trajekt i se snídaní, ale snídaně byla jen káva a 1 croissant. Asi 2 hodiny před přistáním začnou hlásit aby, jste z bezpečnostních důvodů opustili kajuty a se všemi věcmi se odebrali do patra barů a společenských místností. Důvodem je spíše možnost začít uklízet a to taky hned začne. Takže se všichni se vším začnou válet všude, kde to jde, hlavně u vstupu do nákladových prostor lodi.

Může se stát, že spolujezdce nepustí do nákladového prostoru, takže pak nastává trochu problém, že se musíte nejdříve najít. Při nástupu řešíte, jestli už jste oba na palubě a u výstupu, kde se najdete. My jsme tohle řešit nemuseli, ale viděli jsme, že to není, úplně standardní.

Etapa 4. Španělsko (Barcelona - Albinyana)
Do Barcelony jsme dorazili asi s 1,5 hodinovým zpožděním v čase 19:45. Celkem rychle jsme vyjeli z trajektu a znovu jsme se rozdělili na 2 skupiny. Jedna skupina jela přímo směr Alcañiz a naše měla ještě kousek od Barcelony spaní s tím, že si chceme projet Španělsko za denního světla.

Z přístavu jsme vyrazili něco málo po 20. hodině, najeli na B-10 a po pár km na dálnici C-32 směr Tarragona. Cílem byl smluvený nocleh ve městečku Albinyana vzdálený cca 80 km od Barcelony. Po cestě byla jedna mýtná brána (5 Euro motocykl). Albinyana je městečko v provincii Tarragona v autonomní oblasti Katalánsko. Večer jsme zakončili v překrásném venkovském domě u pivka a vína.

Etapa 5. Španělsko (Albinyana - Alcañiz)
Ve čtvrtek ráno jsme se probudili do krásného slunného dne a prošli se pár ulicemi městečka. Poté jsme vyrazili směr Alcañiz. Nejdříve jsme se vrátili přes C-51 kolem města el Vendrell na dálnici C-32, která se hned napojuje na dálnici AP-7. Před Tarragonou se zaplatí mýto 1,85 Euro motocykl a sjede se na T-11 směr Reus. Pak už dálnice konečně končí a dál už se jede po klasické okresce, v našem případě N-420.

Španělské dálnice jsou perfektní a vše je dobře značené, ale dálnic už bylo fakt dost.

N-420 vede autonomním společenstvím Aragón až do Alcañiz a celou cestu je to jedna velká paráda. Silnice vede krásnou krajinou, kde chvílemi není vidět žádný dům a najednou se za horizontem objeví městečko, klasicky na obydleném kopci s nějakou mohutnou stavbou. Přejíždí se přes řeku Ebro, sem tam se mihne olivový háj a hlavně začíná Iberské pohoří, které zde začíná sice pozvolna, ale je zde spousty zatáček a vyhlídek.

Na tomhle cca 130 km úseku jsou i malé benzínky, ne vždy se zde dá koupit i pití a jídlo. Většinou je hned vedle nějaké bistro, ale to je spíše ve vesnicích nebo městech. Určitě nepočítat s tím, že si dáte na benzínce kafe.

Motorland Aragón se nachází kousek za městem Alcañiz směr Zaragoza. Vše bylo perfektně značeno a ani nebyla na hlavní bráně velká fronta, jak k tomu někdy bývá. Najít naši skupinu, která byla dobře vidět už od vjezdu do kempu, nebyl problém. Se všemi jsme se pozdravili, postavili stany a vyrazili do víru dění.