Etapa 2. Itálie (400 km), trajekt, Korsika (18 km)
Probuzení v Boario Terme bylo perfektní. Obloha vymetená s úžasnou viditelností na okolní skály. Dnešním plánem bylo dorazit včas na odjezd trajektu, který jel z Livorna. Trajekt nám jel ve dvě hodiny a podle instrukcí bylo dobrý dorazit minimálně hodinu před odjezdem. Z Boario Terme jsme najeli na SS42 směr Brescia/Milano a po pár kilometrech jsme odbočili na SP510 na Brescia. Cesta vede podél krásného jezera Lago d’Iseo. Bohužel bylo možné zastavit vždy jen ve větších mezerách tunelů, které lemují břeh.

Ale rozhlédnout a udělat pár fotek šlo. Lago d’Iseo (65,3 km²) je nejmenší ze čtveřice oblíbených jezer nedaleko Brescie, ale i tak se jedná o šesté největší jezero v Itálii. Jezero bylo vyhloubeno ledovcem v údolí Valtamonica a leží v nadmořské výšce 185 m n. m. Délka je 25 km a maximální hloubka je 251 m. Na jezeře je jeden z největší jezerních ostrovů v Evropě, Monte Isola.

Další část jsme chtěli projet po dálnici, takže jsme se v Brescii zařadili na výjezd směr dálnice A21 na La Spezia a projeli mýtnou branou. A21 není moc zajímavá a po cca 60 km jsme najeli na A21dir, která tvoří spojku s dálnicí A1. Před Parmou jsme najeli na A15 a tady už to začalo být zajímavější a to i přestože se jednalo o dálniční úsek. Do sjezdu před La Spezia je tento úsek dlouhý asi 100km, ale vede v krásné krajině tří regionů (Emilia-Romagna, Toskánsko, Liguria) a stavitelé se zde opravdu vyřádili. Okolí je taky famózní a je na co koukat, to se vůbec nedá srovnat s předchozími dálničními úseky. Silnice vede nejdříve údolím podél řeky Taro, pak se motá mezi skalnatými kopci, je tu plno mostů a tunelů. Některé zatáčky jsou dlouhé a klopené a dost často fouká i nebezpečný vítr. Ke konci se vrací do údolí, tentokrát kolem řeky Magra. Celý úsek se zdá sice nekonečný a dlouhý, ale je opravdu pěkný.
Dál jsme odbočili na A12 směr Livorno. Původně jsme chtěli sjet z dálnice na SS1 a celý úsek na Livorno jet mimo dálnici, ale protože nás tlačil čas a ještě jsme se chtěli podívat na šikmou věž v Pise, jeli jsme ještě kousek po dálnici a sjeli jsme až na Pisa Centro. To byla myslím trochu chyba, protože jsme se pak do centra museli vracet a složitě hledat uličky směr katedrála. Doporučuju sjet už na Pisa Nord, cesta je pak mnohem lepší a nemotáte se mezi novou a starou Pisou. Zaparkovali jsme nedaleko náměstí a protáhli jsme se mezi prodejci se suvenýry. Kolem věže bylo samozřejmě plno lidí, ale narváno tam rozhodně nebylo. Udělali jsme pár fotek, okoukli co se dalo a protože jsme potřebovali být u trajektu ve 13 hodin, bylo na čase odjet. Na SS1 jsme se vrátili v pohodě a pokračovali jsme do Livorna. Posledních cca 20 km bylo v klidu a ještě jsme natankovali poloprázdný nádrže.
Přístav v Livornu je celkem dobře značený, ale důležitý je se držet směru Livorno Porto, pak Korsika, Sardinie a šipky imbarco passeggeri. Do přístavu jsme dorazili pár minut před jednou a zašli jsme rovnou pro palubenky. Tam nám sdělili, že máme poměrně dost času. Trajekt, který měl jet ve 14 hodin, pojede až v 18:45. No príma to jsme se nemuseli tak honit a mohli jsme se ještě v klidu někde zdržet. Pro tyto neočekávané situce, doporučuju se cestou podívat na web přepravní společnosti, jestli nebyl čas odjezdu změněn. Podle čísla voucheru se dá zjistit vše důležité.
Tak co s načatým odpolednem a jak strávit následujících 5 hodin? Už se nám nikam nechtělo jezdit, tak jsme zaparkovali na příslušná určená místa k nájezdu na trajekt a prolezli, co se dalo. Nejvíce mě zajímala pevnost hned u moře, kde je bar a pódium, takže se tam někdy taky hraje. Ale hlavně se dalo vylézt na hradby a vyhlídkovou věž, ze které byl super výhled. (Pozn. na pevnost vstup zdarma, v hale u trajektu kavárna a bufet, wi-fi free, toalety apod.) Poslední asi dvě hodiny už se zdály nekonečný a krmení racků se taky nedá dělat dlouho. Pomalu se začal plnit plac a dorazili i další motorkáři, takže se dalo řešit, kam kdo jede.
Trajekt připlul asi před půl sedmou a bylo jasný, že v 18:45 nemáme šanci odplout. Pak jsme dostali pokyn, že se můžeme nalodit a po kluzký ploše jsme vyjeli do druhého patra a nechali se přikurtovat k zábradlí na zádi. Chvíli po sedmé hodině bylo všechno naloženo a my jsme konečně vyrazili na čtyřhodinovou plavbu. Naštěstí jsme na Korsice měli ubytování domluvené asi 18 km od Bastie, takže nás čekal sice krátký, za to dobrodružný noční přesun do neznáma. Na trajektu jsme se nejdříve kochali výhledy na přístav a moře a potom jsme přepadli kantýnu, kde jsme něco málo pojedli. Zbytek plavby jsme strávili na zádi v lehátkách na ležato. Já prej spal, no nevim. Před přistáním v Bastii se malinko zvyšovala nervozita, abychom někde nebloudili. Po přistání, v cca 23:30 jsme se rychle dostali z trajektu a hned vyrazili na cestu směr ubytování.
Z přístavu se nám podařilo vyjet a hned na prvním kruháku jsme odbočili správně. Chtěli jsme se přes T11 a D264 dostat na D81, která tvoří spojku mezi Bastií na východě s Saint-Florent na západním pobřeží. Ulice byly osvětlené a vše dobře značené, takže jsme se dostali až na okraj města, kde jsme v temných serpentinách D81 dorazili až na ubytování do vesnice Patrimonio, kde jsme se už museli dobouchat na paní domácí.