Naše webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Tím, že tyto stránky dále používáte, s tím souhlasíte.

Albánie

Vytvořeno: 21 prosinec 2015
Zobrazení: 873

Rok: 2009
Motocykl: Sportster
Délka trasy: 392 km
Plán trasy: přechod Řecko – Albánská hranice Ktismata-Kakavije, horami k moři přes Sarandu, dále podle pobřeží směr Tirana, kolem Skadarského jezera, přechod do Černé hory Bajraku-Drume.

Realita:
Dorazili jsme do Albánie k přechodu Kakavije. Nejistota vyzařovala i z otrlých chlapů. Přechod působil všelijak jen né jako hraniční přechod. Bylo tam všude spousta podivných tmavých individuí. No nic, ještě v Řecku jsme se domluvili, že se tam nebudeme zdržovat, rychle se odbavíme a natankujeme a občerstvíme se až u benzinky, kde jich nebude přesila.

No, co dodat, my jsme plán měli, ale na hranicích měli rušičky, které nám vyřadili jednoho haryka, prostě nešel nastartovat, ach ty alarmy! No nic, budeme tlačit, je to sice do kopečka, glide je těžká jako prase, ale adrenalin je adrenalin, po sto metrech se konečně vzpamatoval a mohli jsme odjet. Takže místo hladkého a rychlého průjezdu přechodu jsme tam trčeli docela dlouho. Ještě teď cítím ty pohledy místních čumilů… jako supi na mršinu. Možná to byl jen subjektivní pocit, Albánec je člověk jako každý jiný, jen má trochu jiná pravidla.

Takže dalším naším plánem bylo, nejet vnitrozemím, tam jsou prý banditi a nemají s nikým smilování, je to přes celou Albánii necelých čtyřista, to dáme s prstem v nose, a vyspíme se až v Černé hoře.

Chachááá, a zas ne!!

Jeli jsme od hranic plní očekávání a trochu obav, připraveni jsme byli na všechno. Opět krajina naprosto okouzlující do okamžiku než jsme přijeli k moři za Sarandem, kde na nás čekalo nádherné pohoří, tady jen tak z nuly nad mořem vyrostl kolos, který měl v kohoutku 1.055 metrů na pár kilácích silnice.

Krása až na jednu drobnost, byl neskutečně silný vítr, a to tak, že plně naložené těžké stroje vítr tlačil z vozovky, kde nebyla žádná svodidla, zatáčky byly vracáky, ale není vracák jako vracák, tady se musela Glide zlomit v půlce, aby zatočila. No nic, nahoru to sportstřík dal v pohodě, pár velkých mašin popadalo. Pro mě a mou mašinu přišel čas v okamžiku, kdy jsem si už myslela, že je vše OK. Cestou z hor jsme vjeli do lesíka, kde byla velmi prudká zatáčka dolů s vyfrézovanou rýhou a hned naproti restaurace se spoustou lidí na terase. Tak proč nezahodit mašinu právě tam?? Samozřejmě se mi do rýhy zakouslo kolo a mašina mě vyhodila jako divoká kobylka. Tolika mé seznámení s místní zemí, bylo blízké.

Místy byly silnice vyloženě luxusní, ovšem ve městech to bylo vesměs šterkoviště

překonání hor, silný vítr, pády motorek, sedlo 1.055 m nad m. nocleh u Vlore v hotelu s obtížným příjezdem do svahu – pády motorek

albanie 02 albanie 03 albanie 04albanie 05 albanie 06 albanie 07